Hana Pajerská

Žiji s mužem, syny a různými zvířátky u Brna v lůně přírody blízko lesů. Nade vše je miluji, je u nás hodně živo. Jsem otevřená a přátelská, mám smysl pro humor, věci řeším s lehkostí a klidem.

Jsem ráda za to, že procházím cestou sebepoznání a sebe-uskutečňování. Uvědomuji si, že jsem šťastná i přes všechny náročné chvíle, kterými v životě procházím.

Mám milující a úžasné rodiče, za což jsem nesmírně vděčná. Dali a dávají mi krásné, láskyplné stavební kameny do života. S bráchou a ségrou je to také moc fajn. Prostě se nám to celé fakt povedlo. Mám z čeho brát obrovskou životní sílu a za to nepřestanu děkovat.

KONTAKT

MŮJ PŘÍBĚH

Pár zážitků po cestě k dospělosti mi ale „trochu“ pošramotilo sebevědomí i důvěru. 

V 16 letech mě napadla slečna na diskotéce tak, že mi mlátila hlavou o zrcadlo a rozbila hlavu do krve. Ano, vůbec jsem se nebránila. Byla jsem v šoku, že se něco takového vůbec děje. Skončila jsem s otřesem mozku a pochroumanou psychikou.

V 21 letech mě a mého kolegu přepadl lupič v práci. Trvalo by to zřejmě chvíli, ale šéf, kterého jsem měla moc ráda, se rozhodl, že pánovi s pistolí nevydá ani cent. Celá akce trvala tedy zhruba 20 minut a byla provázena kapající krví z ucha kolegy, neustálým střídáním míření zbraní ze mě na šéfa a ze šéfa na mě, svázáním rukou za zády, ležením na koberci, ukradenými věcmi a tlukotem srdcí, které bouchaly o podlahu na zemi. Měla jsem pocit, že to musí slyšet celý vesmír.  

Po porodu prvního syna, jenž byl naprosto fantastický, přirozený a rychlý, byl zjištěn rozštěp ve spodní části těla. Bylo to pro nás s mužem velké překvapení a já jsem se potácela mezi bezradností a euforií z narození děťátka. Přijmout tento stav byla velká zkouška. Dále se po roce a čtvrt narodil druhý syn. Ve dvou letech se u prvního syna zjistila cystická fibróza a to tak, že skončil nedýchající na ARO. Přežil. Myslela jsem, že jsou to nejtěžší chvíle v životě, ale přišly snad ještě náročnější.

V průběhu dalších let byl první syn mnohokrát hospitalizován z důvodu infekcí v plících, absolvoval několik operací, z nichž poslední dvě (šestihodinová a tříhodinová) proběhly v počínající pubertě. To peklo s neustálým vysvětlováním nemocničnímu personálu, jak to syn myslel, když nechtěl spolupracovat, bych nikomu nepřála. Naštěstí probíhala nepřetržitá komunikace s naší nejmilovanější sestřičkou Haničkou a s výborným ošetřujícím doktorem. Myslím, že jsme se učili a naučili všichni.

Náš milovaný syn je totiž poměrně výrazný ve svém projevu. Procházíme si díky němu velmi spletitými životními zkouškami z hlediska chování doma, ve škole, v širší rodině a samozřejmě i v rámci jeho těla.

A přesto, že to takto na papíře napsané vypadá všelijak, věci se krásně posunují, uhlazují a zlepšují. Je to zejména díky mé a mužově práci na sobě, komunikaci s dětmi, terapiím s celou rodinou, láskyplným objetím, nastavováním životních programů a neutuchající vírou, že vše lze změnit. První syn nás neustále trénuje v komunikaci s ním, v tom, jak předcházet vyhroceným situacím a jak se podívat na zrcadla našich bloků, která nám nastavuje. Zároveň synům (snad) ukazujeme svým příkladem, jak být naplněným a láskyplným člověkem.

Mám vedle sebe úžasného muže (přestože jsme prošli pořádnými krizemi), pěkný domeček v přírodě a super kluky máme!  Staršímu se daří čím dál lépe. Harmonie v rodině je oproti minulému období o několik levelů dál.

Není to tedy úplně zadarmo, ale stojí to za to. Čím více „čistím“ svoje bloky (vzteky, smutky, zhrzení, zklamání…), tím více se dostávám do nadhledu, intuičních vhledů, napojení, splynutí s proudem, otevření. Tím lépe dokážu reagovat na netypické situace, výbuchy hněvu a nestandardní chování. Zároveň se postupně mění toto chování v mém okolí, protože si nastavuji nové procesy, které chci žít, vnímat a cítit. Jinak řečeno programuji, vymezuji si svá přání, sny a touhy. Zaměřuji se na to, co chci a tím to roste. Staré vyčistím, rozpustím, přijmu, prostě udělám cokoliv, co je pro mě nejsnazší cestou k vyléčení. Někdy pomůže třeba chvíli nedělat vůbec nic. 

A ano, neznamená to, že už jenom pluji na obláčku, medituji a nemám co řešit. Je to někdy sakra těžké. Jen. Cestou se postupně mění přístup k daným věcem, něco už mě vůbec nerozhází, něco ještě ano. Ale jsem šťastná, naplněná, radostná a vděčná.

Čemu věříš, to se Ti děje.

VZDĚLÁNÍ a ZKUŠENOSTI

  • absolvent jazykové školy (AJ)
  • absolvent Ekonomicko-správní fakulty MU
  • student Pedagogické fakulty MU
  • absolvent Waldorfského tříletého semináře v Praze – Tomáš Zuzák
  • absolvent rekvalifikačního masérského kurzu (akreditované studium – Inprov Brno)
  • tvorba e-booku Pochopení nemoci jako cesta k uzdravování duše i těla
  • tvorba e-booku Nemoc jako impulz ke změně
  • Reiki I a II. Stupeň + harmonizace – Nora Jadrná
  • programování slovem, zrcadlení – Nora Jadrná
  • škola pro duly – Petra Sušická, Karin Doubková
  • aromaterapie
  • kurz tarotového poradenství – TAROT Sophie Joya
  • metoda EFT – Nora Jadrná
  • kraniosakrální terapie – Markéta Nedbalová
  • chanelling /načítání z kvantového pole/
  • osobní a rodinné konstelace
  • práce v hladině alfa, meditace, vizualizace, modlitby, mantry,
  • práce se sny, regresní terapie
  • rituály, kameny, akupresura, čakrový systém
  • matrix energetics, recconection
  • tělové a ušní svíce, léčivé hudební nástroje
  • břišní tance, jóga

Mám spoustu koníčků, od zpěvu, kytary, tance, přes lyžování, ping pong, malování, po četbu, otužování a mnoho dalších aktivit. V současnosti se věnuji jen některým a jen tak, jak čas dovolí. V životě jsem vyzkoušela třeba skok s padákem či parasailing. Prostě cokoliv zajímavého přitáhne moji pozornost, splnila jsem si nespočet svých životních přání.

Dříve jsem pracovala jako účetní, ekonomka a personalistka v nadnárodních i malých firmách, také jako terapeutka. Nyní jsem na volné noze a věnuji se terapiím, poslání duly a částečně účetnictví.

TERAPIE

Proč jsem terapeut?

Vždy jsem v sobě vnímala potřebu být lidem nablízku a sdílet s nimi jejich příběhy. Již na konci základní školy jsem chtěla být psycholožka, ale vystudovala jsem ekonomickou fakultu. Přesto, nebo právě proto, jsem zároveň poměrně zemitá, vášnivá, živočišná a taktéž vzdušná, s rukama nataženýma k nebesům.

Terapeutické práci se věnuji již od období svobodného děvčete, tedy více než 15 let. Zprvu jsem ji dělala zdarma, ale postupně jsem se naučila říct si za tuto láskyplnou práci o peníze. V průběhu života jsem získávala a získávám různé zkušenosti, které formují jak mě, tak moji práci a přístup. Vše se vyvíjí.

POSLÁNÍ DULY

Dulu dělám s velkou láskou, mateřskou a maximální péčí. Ženy se mnou mohou prožít pocit lehkosti, klidu, důvěry a uvolněného odevzdání se procesu zrození. Doprovodila jsem již mnoho spokojených a nadšených žen. Vystudovala jsem školu pro duly v Brně, jsem tedy dula certifikovaná. Zažila jsem opravdu pěkné oba vlastní porody. Nejen díky svému bytostnému prožitku jsem se rozhodla radostně provázet ženy tímto obdobím a předávat jim energii a otisk svých porodů. 

V okamžiku, kdy jsem doprovázela první ženu, cítila jsem se jako ryba ve vodě. Vnímala jsem, že si pouze připomínám dávno zapomenuté, že mám vše v sobě, ve své duši. Se všemi přítomnými společně vytváříme propojený symbiotický organismus, který má úžasnou energii a sílu.

Proč jsem se rozhodla pro poslání duly?

Vzhledem k mé práci terapeuta, jsem začala mít potřebu rozvinout tuto činnost do dalších sfér. Neméně důležitými impulzy k poslání duly byla znamení, které jsem dostala skrze sny, se kterými celoživotně pracuji. Také se mi dostávalo ponoukání ze strany ostatních blízkých žen, ať toto poslání naplním.

Nejraději mám, když se se mnou žena cítí jako v bavlnce, když ví, že je mezi námi oboustranná důvěra, může se s čímkoliv a kdykoliv svěřit, být otevřená a proces porodu může proběhnout tím nejpřirozenějším způsobem. Je krásné, když vidím ženu, jak s energii sobě vlastní rodí děťátko. Je krásné, když i ona o sobě ví, jak je úžasná. Baví mě probírat otázky, které mohou být zdánlivě nepodstatné. Nabádám ženy i muže, ať se zeptají na cokoliv. Nic není špatně. Jsem vůči nim otevřená, objímající, láskyplná a pečující.

Být v prostoru zrození nového života je pro mne extatický zážitek a já jsem šťastna, že mi je dovoleno být jeho součástí. Velmi mě naplňuje vzájemné propojení přítomných. Ladím se na ženu a dítě a podporuji ji v jejím přirozeném konání, nechávám její tělo říct, co potřebuje a zároveň nabízím možnosti podpory jak psychické, tak fyzické.