Moji drazí rodičové…
Jak vám mám poděkovat za vaši celoživotní péči a lásku, kterou dáváte nejen mně, ale i mým sourozencům?
Zkusím to takto.:-)
Milá maminko.
Jak já Tě zbožňuju! Dala jsi mi do vínku obrovskou odvahu jít životem přes překážky a s vědomím, že se vždy vše v dobré obrátí. Díky Tobě si pokaždé řeknu: „Nic se neděje, však se to dá napravit“. Naučila jsi mne poučit se z chyb a jít dál. Ukázala jsi mi, že mám zkusit téměř vše, co se dá. Maximálně se to nepovede, že? Nic horšího se nemůže stát. To jsou Tvoje slova. Tvůj obrovský životní „drajv“ mi dal a dává sílu i v nelehkých situacích.
Vždycky, když peču buchty s našima dětma, vzpomenu si, jak jsme měli jako malí tváře od mouky, ruce od vajíček a v puse spoustu těsta. A byli jsme šťastní! Dělám mnoho věcí jako Ty, protože se mi moc líbily. Třeba Tvoje ochutnávky řízků předtím, než byl na stole nedělní oběd. Naše děti to milují.
Ještě teď cítím teplo z Tvých stehen, jak jsi mi zahřívala studené nohy mezi svýma. Zachumlaly jsme se do peřin a já cítila Tvou otevřenou náruč a obrovskou lásku dávkovanou v nepočitatelném množství…
Když zajedu ve svých vzpomínkách hluboko do dětství, vybaví se mi můj každovečerní zpěv před spaním a Tvoje blahosklonné: „Tichooooo tam!“ Musím se tomu smát.
Děkuji Ti, mamčo, za Tvou pevnost, když jsme o něco neustále žadonili a rvali se. Skláním se před tím, kolik jsi nám dala svobody, a zároveň v Tobě byla dávka přísnosti. V kombinaci s láskou, která od Tebe neustále proudila, to bylo a je úžasné spojení.
Vzpomínám si, že když jsem byla ve 14-ti letech na táboře, byla jsem jediné dítě, které nenadávalo na svoje rodiče. Vedoucí mi tenkrát řekl: „Máš velké štěstí, moc si toho važ, že máš tak báječnou mámu a báječného tátu.“
Vždycky jsi mne podržela a pohladila, když jsem měla bolístku. Dokonce, jak jsem se párkrát vrátila nad ránem, uvařila jsi mi po probuzení polívku. Jak moc jsem si toho vážila! Vůbec se nám všem nechtělo stěhovat v dospělosti pryč…
Taky to s Tebou nebylo lehký. Nutila jsi mne rozhodovat se sama. To by hrůza. Často jsem od Tebe slýchala větu: „To musíš sama“. No a aby toho nebylo málo, tato slova zaznívala i z taťkových úst. A výsledek? Umím se celkem rychle a snadno rozhodnout.
Někdy jsi mne taky naštvala, to je jasné. Ale, když vezmu kompletní balíček lásky a otevřené náruče, který jsi nám naservírovala, mažu to.:-)
Prostě Tě miluju a vždycky pro mne budeš ta nejlepší máma na světě.
Drahý tatínku.
Taky Tě moc zbožňuju. Máš tak jemné srdce a hebké ruce. Vždy, když mě můj muž pohladí, vzpomenu si, jak jsi mě hladíval Ty po vlasech. A jak často! Tento otcovský dotek nikdy nezapomenu.
Úplně se rozněžním nad Tvou neuvěřitelnou trpělivostí, když si vybavím vysvětlování našich všetečných otázek pokládaných pořád dokola. Moudrost z Tebe čiší na hony daleko. Jak krásné bylo a je s Tebou rozebírat „naše“ oblíbené filmy, úžasné impresionisty a poslouchat písničky Jirky Suchýho. Hodně jsi mne ovlivnil co do hudby, výtvarného umění i kinematografie… A já Ti za to děkuju.
Cítím vůni starých časopisů, které jsi skladoval v komoře nahoře. Vylepoval sis výstřižky z právě vysílaných filmů v kinech. Jak ráda jsem jimi listovala! Taky miluju filmy jako Ty. Vzpomínám si ještě na náš gramofon, jak krásně praskal. Vždycky o vánocích jel na plné pecky a my jsme dováděli na našem červeném koberci v obýváku.
Často jsi nám také odpovídal na neustále dotazy v autě: „Kdy už tam budééém?“ Vůbec Tě to nerozhodilo. Nikdy. Naší žlutou škodovkou jsme vždycky dojeli na zahradu do Jehnic. Ty jsi okopával brambory, sekal trávu kosou a staral se o zahrádku. My jsme si někdy hráli celé hodiny v autě na doktory.:-D Vždycky jsme ho přikryli dekama a rozebrali Ti celou lékárničku, rozstříhali obvazy a použili desinfekce. To byla paráda! Jeli jsme se přeci provětrat na zahrádku… 😀
Jsi tak hodný a laskavý. Nikdy Ti nebylo zatěžko nám pomoct, když jsme potřebovali. Taky Ti bylo a je dost věcí jedno. To je až komické. Když jsem se Tě nedávno ptala, co bys řekl na to, kdybych šla na pobyt do tmy… Řekl jsi mi: „To je Tvoje věc, jeď si třeba na pobyt pod vodou…“
Doslova zbožňuju Tvůj „Svěrákovský“ humor, který se prolíná celým mým životem. Plynule jsem navázala a pokračuji ve Tvé započaté práci. Líbí se mi hry se slovy, několika-smysly i nesmysly. Prostě vtip a lehkost. To je ono.
Můj úžasný tatínku, vážně Tě miluju a moc Ti děkuju za Tvou citlivou výchovu.
Věřím a moc si přeju, abyste tu byli dlouho, předlouho… Ze hloubi duše prosím nahoru, ať si spolu ještě užijeme pořádný kus života.
Jsem za vás neskonale vděčná, MAMINKO A TATÍNKU!